Vlakové nádraží

První trať z Uherského Hradiště byla postavena v roce 1883 směrem do Uherského Brodu a o pár let později se stala součástí tzv. Vlárské dráhy. Její součástí byla i výpravní budova, která už na počátku 20. století přestala vyhovovat potřebám čilého dopravního ruchu. Proto na konci 30. let došlo k její demolici a firma místního stavitele Otakara Jedličky realizovala stavbu nového nádraží podle projektu Miloše Fikra. Stavbu ale doprovázely ostré polemiky v místním tisku, protože Fikrův návrh zopakoval pojetí nádraží v tzv. neovernakulárním stylu, uplatněným už v sousedním Uherském Brodě. Část veřejnosti považovala inspiraci lidovým uměním Slovácka za bezúčelnou a bezdůvodně eklektickou a dala by přednost raději soudobým architektonickým trendům využívajícím moderní technologie a materiály jako železo, beton a sklo. Uherskohradišťské nádraží, vyzdobené freskami dle návrhů lidové umělkyně Rosalie Falešníkové z Tasova, bylo otevřeno 12. října 1930. O rok později přibyla budova skladiště a obytného domu pro zaměstnance. Během oprav nádraží v 50. letech (k 700. výročí založení města) byly fresky na fasádě překryty sgrafitovou vrstvou. Jedinou ukázkou původní výzdoby od „paní Rozky“ je zrestaurovaný a sklem překrytý fragment fresky na pilíři na nástupišti, který se objevil v roku 2004 v průběhu nedávné obnovy nádraží.